Firmy mají při tvorbě ceny na výběr z několika strategií, které mohou ve svém podniku uplatnit. Volbě strategie by však měla předcházet zejména analýza trhu a analýza konkurence.
Strategie sbírání smetany – zpočátku je poměrně krátkodobě zavedená záměrně vysoká cena, s příchodem konkurence však dochází k postupnému snižování ceny. Tato strategie bývá zvolena nejčastěji u nových produktů, u luxusního a značkového zboží.
Strategie prémiové (prestižní) ceny – využívá spíše dlouhodobého zavedení vysoké ceny na celou dobu životního cyklu produktu. Cílem ceny je podporovat prestiž výrobku a jeho vysokou kvalitu, díky čemuž dojde k vybudování jeho jedinečné pozice na trhu.
Strategie cenového pronikání na trh – využívá nízké ceny, díky kterým se firma snaží dosáhnout vysokého tržního podílu a vysokého obratu, čímž dojde k vyšší výrobě a k poklesu jednotkových nákladů. Účinnost strategie je však závislá především na cenové elasticitě poptávky, na dostatečné výrobní a distribuční kapacitě firmy, a na konkurenci, kdy mohou vznikat cenové války.
Strategie standardní (jednotné) ceny – znamená, že celosvětová cena zůstává stále stejná bez ohledu na zákazníky. Tuto strategii lze uplatit pouze v případě, že je zajištěná dokonalá transparentnost trhu a podnik má k dispozici dostatečné množství informací o marketingových aktivitách konkurence.
Strategie duální ceny – znamená uplatňování odlišných cen pro tuzemské a zahraniční zákazníky.
Transferové ceny – jedná se o subjektivně stanovené ceny, které firma účtuje za zboží či služby mezi vlastními organizačními jednotkami umístěnými do více zemí. Důvodem jejich uplatňování je především ochrana proti rizikům zahraničních trhů.
Vznik šedých trhů – vznikají tehdy, když jsou cenové diference větší, než náklady na dopravu mezi dvěma zeměmi. Ať už jsou diference způsobené změnou hodnoty měny mezi dvěma zeměmi, nebo velkými cenovými rozdíly v různých zemích.